1. Pokud jsou po dokončení postupu stanoveného v čl. 43 odst. 4, 6 a 7 vzneseny námitky proti opatření přijatému členským státem nebo pokud se Komise domnívá, že je vnitrostátní opatření v rozporu s jinými právními akty Unie, zahájí Komise neprodleně konzultace s členskými státy a příslušným hospodářským subjektem nebo subjekty a provede hodnocení vnitrostátního opatření.
Na základě výsledků tohoto hodnocení Komise přijme prováděcí akt v podobě rozhodnutí, kterým určí, zda je vnitrostátní opatření důvodné, či nikoli.
Rozhodnutí Komise je určeno všem členským státům a Komise o něm neprodleně informuje členské státy a příslušný hospodářský subjekt nebo subjekty.
2. Pokud je vnitrostátní opatření považováno za důvodné, všechny členské státy zajistí, aby byla v souvislosti s výrobkem spadajícím do oblasti působnosti tohoto nařízení, který není v souladu s právními předpisy, přijata vhodná omezující opatření, například jeho stažení z trhu, a informují o tom Komisi.
Je-li vnitrostátní opatření považováno za nedůvodné, dotčený členský stát je zruší.
3. Pokud je vnitrostátní opatření považováno za důvodné a je-li nesoulad výrobku spadajícího do oblasti působnosti tohoto nařízení přisuzován nedostatkům v harmonizovaných normách, jak je uvedeno v čl. 43 odst. 5 písm. b) tohoto nařízení, nebo ve společných specifikacích, jak je uvedeno v čl. 43 odst. 5 písm. c) tohoto nařízení, použije Komise postup stanovený v článku 11 nařízení (EU) č. 1025/2012 nebo v čl. 20 odst. 8 tohoto nařízení.