1. Dozví-li se Komise o výrobku nebo konkrétní kategorii či skupině výrobků představujících vážné riziko pro zdraví a bezpečnost spotřebitelů, může z vlastního podnětu nebo na žádost členských států přijmout prostřednictvím prováděcích aktů vhodná opatření přizpůsobená závažnosti a naléhavosti situace, jestliže:
a) se vzhledem k povaze problému spojeného s bezpečností představovaného výrobkem nebo kategorií či skupinou výrobků nelze s rizikem vyrovnat způsobem slučitelným se stupněm závažnosti nebo naléhavosti případu jinými postupy stanovenými zvláštními právními předpisy Unie, které se na dotčené výrobky vztahují, a
b) riziko může být účinně vyloučeno pouze přijetím vhodných opatření použitelných na úrovni Unie s cílem zajistit jednotnou a vysokou úroveň ochrany zdraví a bezpečnosti spotřebitelů a řádné fungování vnitřního trhu.
Tato opatření mohou zahrnovat opatření, kterými se zakazuje, pozastavuje nebo omezuje uvádění nebo dodávání takových výrobků na trh nebo kterými se ukládají zvláštní podmínky pro posuzování jejich shody s požadavkem na bezpečnost nebo pro jejich nabízení a prodej, jako jsou zkoušky reprezentativních vzorků těchto výrobků, s cílem zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele.
Členské státy přijmou ve své působnosti veškerá vhodná donucovací opatření k zajištění účinného provádění těchto prováděcích aktů. Příslušné orgány dotčených členských států o přijatých donucovacích opatřeních informují Komisi.
Komise pravidelně hodnotí účinnost donucovacích opatření přijatých členskými státy a o výsledku tohoto hodnocení informuje síť pro bezpečnost spotřebitelů.
2. Prováděcí akty uvedené v odstavci 1 se přijímají přezkumným postupem podle čl. 46 odst. 3. Tyto prováděcí akty stanoví den, kdy přestanou platit.
3. V řádně odůvodněných a naléhavých případech týkajících se ochrany zdraví a bezpečnosti spotřebitelů může Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty postupem podle čl. 46 odst. 4.
4. Výrobek, jehož uvádění nebo dodávání na trh bylo v souladu s opatřením přijatým podle odstavce 1 nebo 3 zakázáno, nesmí být vyvezen z Unie, pokud to uvedené opatření výslovně a s náležitým zdůvodněním nepovoluje.
5. Kterýkoli členský stát může Komisi podat odůvodněnou žádost, aby posoudila, zda je nutné přijmout opatření uvedené v odstavci 1 nebo 3.