1. S cílem řešit dopady na životní prostředí a na základě parametrů výrobku uvedených v příloze I musí být požadavky na ekodesign v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 takové, aby zlepšily následující aspekty výrobků (dále jen „aspekty výrobků“), pokud jsou relevantní pro dotčenou skupinu výrobků:
a) trvanlivost;
b) spolehlivost;
c) opětovná využitelnost;
d) modernizovatelnost;
e) opravitelnost;
f) možnost údržby a renovace;
g) přítomnosti látek vzbuzujících obavy;
h) využívání energie a energetická účinnost;
i) využívání vody a účinnost využívání vody;
j) využívání zdrojů a účinné využívání zdrojů;
k) recyklovaný obsah;
l) možnost repasování;
m) recyklovatelnost;
n) možnost využití materiálů;
o) dopady na životní prostředí, včetně uhlíkové a environmentální stopy;
p) předpokládané množství vyprodukovaného odpadu.
2. Požadavky na ekodesign v relevantních případech na základě parametrů výrobku uvedených v příloze I zajistí, aby výrobky předčasně nezastaraly z důvodů, jako jsou rozhodnutí výrobců o designu, použití součástí, které jsou podstatně méně odolné než jiné součásti, obtížná demontáž klíčových součástí, nedostatek informací o opravách nebo náhradních dílech, nefunkčnost softwaru po aktualizaci operačního systému nebo nedodání aktualizací softwaru.
3. Komise vybere nebo vypracuje nástroje či metodiky nezbytné pro stanovení požadavků na ekodesign.
4. Požadavky na ekodesign se stanoví pro konkrétní skupinu výrobků. Mohou se lišit pro každý konkrétní výrobek, který patří do dané konkrétní skupiny výrobků.
5. Výrobky, které jsou určeny výhradně pro účely obrany nebo národní bezpečnosti, jsou ze skupin výrobků vyloučeny.
6. Komise může stanovit požadavky na ekodesign i pro ty skupiny výrobků nebo aspekty výrobku, které nebyly zahrnuty do pracovního plánu uvedeného v článku 18.
7. Pokud dvě nebo více skupin výrobků vykazují jednu nebo více podobností umožňujících účinné zlepšení aspektu výrobku na základě společných požadavků na informace nebo na výkonnost, lze pro ně stanovit horizontální požadavky na ekodesign (dále jen „horizontální požadavky na ekodesign“). Při zvažování, zda stanovit horizontální požadavky na ekodesign, Komise rovněž zohlední pozitivní účinky těchto požadavků na dosahování cílů tohoto nařízení, zejména možnosti zahrnout širokou škálu skupin výrobků do téhož aktu v přenesené pravomoci. Komise může doplnit horizontální požadavky na ekodesign stanovením požadavků na ekodesign pro konkrétní skupinu výrobků.
8. Požadavek na ekodesign se může vztahovat na výrobky spadající do oblasti působnosti samoregulačních opatření uvedených na seznamu obsaženém v prováděcím aktu přijatém podle čl. 21 odst. 3, pokud se uvedené samoregulační opatření nezaměřuje na aspekty výrobku, na který se vztahuje tento požadavek na ekodesign.
9. Požadavky na ekodesign zahrnují buď jeden, nebo oba následující požadavky, podle toho, co je vhodné ke zlepšení konkrétních aspektů výrobku:
a) požadavky na výkonnost ve smyslu článku 6;
b) požadavky na informace ve smyslu článku 7.
10. Při přípravě požadavků na ekodesign Komise zajistí soulad s jinými právními předpisy Unie a:
a) zohlední:
i) priority Unie v oblasti klimatu, životního prostředí, energetické účinnosti, účinného využívání zdrojů a bezpečnosti, včetně netoxického oběhového hospodářství, a další související priority a cíle Unie;
ii) relevantní právo Unie, včetně rozsahu, v jakém se vztahuje na příslušné aspekty výrobku;
iii) relevantní mezinárodní dohody;
iv) samoregulační opatření;
v) relevantní vnitrostátní právo v oblasti životního prostředí;
vi) relevantní evropské a mezinárodní normy;
b) provede posouzení dopadů na základě nejlepších dostupných důkazů a analýz, a je-li to vhodné, dalších studií a výsledků výzkumu vytvořených v rámci unijních programů financování. Stanovení požadavků na ekodesign týkajících se aspektů výrobku nesmí být neúměrně zdržováno z důvodu nejistoty ohledně možnosti stanovení požadavků na ekodesign za účelem zlepšení dalších aspektů tohoto výrobku. V posouzení dopadů Komise:
i) uvede použitou metodiku;
ii) zajistí, aby byly analyzovány všechny aspekty výrobku a aby hloubka analýzy aspektů výrobku byla úměrná jejich významu pro dotčený výrobek;
iii) zajistí, aby byly analyzovány vzájemné závislosti mezi různými aspekty výrobku;
iv) uvede očekávané změny z hlediska dopadů na životní prostředí, včetně vyčíslení uhlíkové a environmentální stopy tam, kde je to možné;
v) ve vhodných případech analyzuje dostupnost vstupních surovin pro odvětví renovace;
vi) analyzuje veškeré relevantní dopady na lidské zdraví;
vii) posoudí minimální úroveň výkonnosti výrobku nebo skupiny výrobků, která je potřebná k dosažení budoucích priorit Unie uvedených v písm. a) bodě i);
c) zohlední relevantní technické informace použité jako základ pro právo nebo nástroje Unie nebo z nich odvozené, včetně nařízení (ES) č. 66/2010, směrnice 2010/75/EU, technických screeningových kritérií přijatých podle nařízení (EU) 2020/852 a kritérií Unie pro zelené veřejné zakázky;
d) zohlední ochranu důvěrných obchodních informací;
e) zohlední názory vyjádřené fórem o ekodesignu uvedeným v článku 19 a skupinou odborníků členských států uvedenou v článku 20.
11. Požadavky na ekodesign musí splňovat tato kritéria:
a) z hlediska uživatele neexistuje žádný významný negativní dopad na funkčnost výrobku;
b) neexistuje nepříznivý vliv na zdraví a bezpečnost osob;
c) neexistuje žádný významný negativní dopad na spotřebitele z hlediska cenové dostupnosti příslušných výrobků, a to i s ohledem na dostupnost použitých výrobků, trvanlivost a náklady životního cyklu výrobků;
d) neexistuje žádný nepřiměřený negativní dopad na konkurenceschopnost hospodářských subjektů ani jiných subjektů v hodnotovém řetězci, včetně malých a středních podniků, zejména mikropodniků;
e) výrobcům ani jiným subjektům v hodnotovém řetězci není uložena povinnost používat určitou chráněnou technologii;
f) na výrobce ani jiné subjekty v hodnotovém řetězci, včetně malých a středních podniků, a zejména mikropodniků, není kladena nepřiměřená administrativní zátěž.
12. Požadavky na ekodesign musí být ověřitelné. Komise určí vhodné prostředky pro ověření zvláštních požadavků na ekodesign, a to i přímo na výrobku nebo na základě technické dokumentace.
13. Komise zveřejní relevantní studie a analýzy, včetně posouzení dopadů uvedených v odst. 10 písm. b), použité při stanovení požadavků na ekodesign.
14. U každé skupiny výrobků, jíž se týkají požadavky na ekodesign, Komise v relevantních případech stanoví, které látky spadají pod definici v čl. 2 bodě 27 písm. d), přičemž zohlední alespoň to, zda:
a) na základě standardních technologií je proces opětovného použití nebo recyklace látek složitější a nákladnější, má větší dopad na životní prostředí nebo je náročnější na energii či zdroje;
b) látky narušují technické vlastnosti nebo funkčnost, užitečnost nebo hodnotu recyklovaného materiálu vzniklého z výrobku nebo výrobků vyrobených z tohoto recyklovaného materiálu;
c) látky mají negativní dopad na estetické nebo olfaktorické vlastnosti recyklovaného materiálu.